Konstrukce sklo-sklo rozděluje mechanické namáhání rovnoměrněji, protože obě strany sdílejí podobnou tuhost a chování při tepelné roztažnosti. Polymerová zadní vrstva je pružnější a může vytvářet mikrotrhliny kolem propojení buněk, když se modul ohýbá při opakovaném zatížení větrem nebo sněhem.

Tyto rozdíly jsou nejviditelnější po několika letech provozu, poté, co by rutinní vizuální kontrola odhalila cokoli neobvyklého, a proto je statická únosnost a dlouhodobá data v terénu důležitější než kontrola v prvním roce.

Polymerová spodní vrstva zůstává alespoň částečně propustná pro vodní pár po dobu životnosti několika desetiletí. Sklo je účinné, nepropustné, takže struktura-sklo udržuje vlhkost mimo zapouzdřenou látku a buňky jsou propojeny mnohem lépe po celou dobu své jmenovité životnosti.

Stejný bariérový efekt zpomaluje ztrátu výkonu související s PID, potenciálem indukovaná degradace je urychlována vlhkostí kombinovanou s napěťovým napětím mezi článkem a uzemněným velkým rámem, což je nejdůležitější pro pole montovaná na zem při vyšších systémových napětích.

Žádná jednotlivá struktura nevyhrává ve všech faktorech. Se sklem s dvojitým sklem vede k odolnosti proti vlhkosti, odolnosti proti PID a bifaciálnímu zisku, zatímco konstrukce se sklem se dvěma úpravami hmotnosti a počátečním nákladem, a proto by se mělo řídit spíše projektem než pevnou preferencí.

náklady na vlastnictví jen zřídka sledují samotnou kupní cenu, jakmile se celkově očekává, že systém bude fungovat dvě a půl desetiletí nebo déle. Níže tabulka uvádí shrnuje, jak se tyto dvě struktury obvykle srovnávají při nasazení na zemi a na střeše.